Zásady environmentální legislativy

Porozumění environmentální legislativě vyžaduje orientaci ve složitém souboru právních rámců EU a Spojeného království. Oba systémy kladou důraz na čtyři klíčové zásady: zásadu předběžné opatrnosti, zásadu prevence, zásadu nápravy u zdroje a zásadu „znečišťovatel platí“. Sledováním environmentálních akčních programů a britského zákona o životním prostředí z roku 2021 mohou podniky předvídat připravované předpisy a přejít od reaktivního k proaktivnímu přístupu k dodržování předpisů.

Legislativa může představovat velmi složitou směsici, která zahrnuje zákony, nařízení, návrhy zákonů, smlouvy, předpisy a směrnice. Tyto právní akty mají odlišný význam, v některých případech i časový rámec, vzájemnou hierarchii a obvykle i celkový plán. Jakmile porozumíte terminologii jednotlivých typů a fází, můžete ji využít k tomu, abyste se v předstihu dozvěděli, co se chystá, a měli tak více času na přípravu. Znalost procesu vám pomůže rozpoznat, kdy se právní předpis blíží ke své konečné podobě.

Tento článek je příliš krátký na to, aby poskytl všechny podrobnosti, proto zde uvádíme přehled zdrojů, kde lze zjistit, jakým směrem se ubírá environmentální legislativa, a kde najít další podrobnosti.

Evropa

V rámci EU má právo EU přednost před vnitrostátním právem a do procesu jeho tvorby jsou zapojeny všechny členské státy, přičemž pro každou fázi jsou stanovena pravidla týkající se míry shody a hlasování. Jedná se tedy o inkluzivní, avšak pomalý proces. Členské státy mohou přijímat vlastní právní předpisy, což také činí, avšak nesmí být v rozporu s právem EU. Tento článek nemůže postihnout všechny rozmanité postupy jednotlivých členských států v oblasti environmentálního práva, avšak znalost právních předpisů EU vám umožní pochopit požadavky, které se od všech členských států očekávají.

Základem jsou smlouvy, z nichž řada se zabývá otázkami životního prostředí, včetně základního principu, že EU by měla nést celkovou odpovědnost za environmentální politiku, která zahrnuje změnu klimatu, odpad a znečištění. Jedná se výhradně o přeshraniční otázky.

Přístup EU k životnímu prostředí vychází ze čtyř hlavních zásad:

• „Zásada předběžné opatrnosti“ – vyhýbání se opatřením, která by mohla způsobit škodu, pokud neexistuje dostatečná vědecká jistota umožňující účinné řízení rizika
• Prevenci škod se dává přednost před nápravou – je to mnohem účinnější (a obvykle i nákladově efektivnější)
• V případě, že došlo ke škodě, je znečišťovatel povinen ji napravit v místě jejího vzniku
• „Znečišťovatel platí“ – náklady na prevenci nebo nápravu škod by měl hradit znečišťovatel. Do rámce této zásady spadají zákony o odpovědnosti výrobce.

EU vypracovává pravidelné programy opatření v oblasti životního prostředí, z nichž každý trvá několik let – současný program je^8. program opatření v oblasti životního prostředí (8. EAP) a trvá do konce roku 2030 – a přijímá právní předpisy, které mají napomoci jejich realizaci. Může se jednat o nové právní předpisy nebo o novelizace stávajících předpisů, přičemž ne vždy se jedná výhradně o zákony týkající se životního prostředí, jelikož dochází k četnému prolínání témat. Příkladem jsou novelizace stávajícího spotřebitelského práva, které slouží k zavedení opatření proti greenwashingu.

Přečtení dokumentu EAP poskytuje užitečný náhled na připravovaná opatření. Aktuální verzi najdete zde (uvedl jsem odkazy v angličtině, ale je možné přepnout na jiný jazyk).

Právní předpisy se provádějí dvěma hlavními způsoby: nařízeními a směrnicemi. Nařízení je přímý právní předpis, který platí pro všechny členské státy. Směrnice stanoví cíl, kterého je třeba dosáhnout, avšak členským státům umožňuje, aby k jeho dosažení přijaly nebo pozměnily své vlastní právní předpisy, přičemž stanoví lhůtu, do kdy by tak měly učinit.

Zde můžete sledovat průběh legislativního procesu v EU v jeho jednotlivých fázích.

Velká Británie

Ve Velké Británii představují nejvyšší právní úroveň zákony přijaté parlamentem a o úroveň níže se nacházejí zákonná nařízení (Statutory Instruments, SI), v nichž je obsažena většina podrobností.

Britské právo v oblasti životního prostředí prošlo po brexitu revizí a klíčovým novým dokumentem je zákon o životním prostředí z roku 2021. Jedná se v jistém smyslu o plán, který je podobný akčním programům EU v oblasti životního prostředí (EAP) v tom, že stanoví hlavní cíle a obsahuje rámec pro stanovení cílů, jakož i některé konkrétní cíle. Mezi jeho hlavní oblasti patří kvalita ovzduší, biologická rozmanitost, kvalita vody a snižování množství odpadu. Stanovuje také hlavní zásady, které jsou velmi podobné zásadám EU: integraci, což znamená, že ochrana životního prostředí by měla být začleněna do všech politik, a zásady předběžné opatrnosti, prevence, nápravy u zdroje a zásadu „znečišťovatel platí“. I v tomto případě nám znalost těchto principů pomáhá lépe pochopit, co nás čeká.

Existuje také řada starších zákonů, jako je například zákon o změně klimatu, a zákony přijaté v rámci jiných oblastí, například v oblasti financí – kde lze nalézt mnoho předpisů týkajících se podávání zpráv – a v oblasti územního plánování – která zahrnuje i určitou ochranu biologické rozmanitosti.

Různé země, z nichž se skládá Spojené království, mohou mít rovněž své vlastní zákony – Skotsko a Wales mají každá určité odlišnosti a Severní Irsko, ačkoli je součástí Spojeného království, je stále součástí evropského jednotného trhu, a proto se na něj vztahuje řada právních předpisů EU.

Další informace o zákonu o životním prostředí z roku 2021 najdete zde. Obecné pokyny k environmentální legislativě jsou k dispozici na stránkách www.gov.uk, případně na stránkách Skotské agentury pro ochranu životního prostředí https://www.sepa.gov.uk, https://naturalresources.wales pro Wales a https://www.daera-ni.gov.uk pro Severní Irsko.