Mohou pigmentové inkousty překlenout propast mezi udržitelností a ziskem?

Digitální textilní tisk je často zpomalován složitým, vícestupňovým následným zpracováním. Univerzální pigmentové inkousty představují udržitelnou a vodou šetřící alternativu, která je kompatibilní s téměř všemi vlákny. Jejich zavádění však stále brzdí vysoké náklady na inkoust a obavy ohledně „pocitu na dotek“. Vzhledem k zpřísňujícím se ekologickým předpisům by se tyto inkousty mohly stát klíčem k efektivní výrobě přesunuté zpět do vlasti.

Digitální textilní tisk zaznamenává stabilní růst, ale stále představuje jen nepatrný podíl na celkovém trhu s textilním tiskem. Důvodů je celá řada, ale jedním z nejčastějších je to, že většina inkoustového tisku vyžaduje vícestupňový proces, který do značné míry snižuje výhody digitálního tisku.

Tisk na textilii je mnohem složitější proces než například tisk na samolepicí PVC. Nejprve je třeba textilii předupravit, aby na ní inkoust držel; většina velkovýrobců to raději provádí sama, aby se vyhnula vyšším nákladům na nákup předupravených textilií. Samotný tisk je poměrně jednoduchý. Následují však různé kroky následného zpracování, které obvykle zahrnují praní, napařování a žehlení, někdy i několikrát v závislosti na typu použitého inkoustu. Toto následné zpracování zajišťuje, že se inkousty plně zafixují, dosáhnou vysoké stálosti při praní a že se vyplaví veškeré škodlivé zbytky. To vše samozřejmě zabere čas, což částečně snižuje výhody používání digitálního tisku.

Většina používaných textilních barev, ať už se jedná o reaktivní, kyselé nebo disperzní barvy, je založena na barvivech, přičemž různá barviva jsou vhodná pro konkrétní řadu tkanin, aby byla zajištěna optimální chemická vazba s každým z různých typů vláken. To také znamená, že výrobci textilu musí investovat do více strojů – jednoho pro každý typ barvy –, aby mohli pracovat s celou škálou různých tkanin.

Existuje však jedna třída inkoustů pro inkoustový tisk – pigmentový textilní inkoust –, která by měla být vhodná pro všechny druhy tkanin. Tento inkoust se skládá z jednotlivých barevných částic, které jsou spolu s pojivy zapouzdřeny v syntetické pryskyřici a následně suspendovány ve vodném nosném roztoku. Po vystříknutí se kapky inkoustu usazují na povrchu tkaniny – v mnoha případech je nutná předúprava, aby tyto kapky na povrchu tkaniny zůstaly. Po tisku se aplikuje teplo, které odpaří vodu a roztaví pryskyřici, čímž se pigment naváže na povrch materiálu.

To má dvě výhody. Zaprvé funguje u většiny druhů vláken, ať už se jedná o přírodní, syntetická nebo směs různých vláken. Zadruhé, jelikož k upevnění pigmentu na látku využívá především teplo, spotřebovává podstatně méně vody, což z něj činí mnohem udržitelnější postup.

V čem je tedy háček? Hlavním problémem, což asi nikoho nepřekvapí, je cena, která je podstatně vyšší – v některých případech téměř dvojnásobná – než u jiných typů inkoustových textilních barviv. Většina aktérů v textilním průmyslu věří, že cena klesne, a v posledních několika letech již k určitému poklesu cen došlo. Nicméně navzdory silné konkurenci ze strany některých čínských dodavatelů inkoustů se zatím nezdá, že by mělo dojít k nějakému dramatickému poklesu. Naopak neoficiální informace naznačují, že dochází k patové situaci mezi dodavateli inkoustů na jedné straně, kteří se domnívají, že majitelé značek budou za pigmentový inkoust platit více kvůli jeho mnoha výhodám, a majiteli značek na straně druhé, kteří sázejí na to, že cena za litr ještě dále poklesne.

Ve skutečnosti je velmi nepravděpodobné, že by cena pigmentového inkoustu klesla na stejnou úroveň jako u jiných textilních inkoustů, protože se jedná o technicky sofistikovanější inkoust, jehož výroba je nákladnější. Důvodem je, že barvivo musí být suspendováno v disperzi, aby se zabránilo usazování pigmentových částic na dně inkoustové nádržky nebo jejich shlukování, a tím zajistilo rovnoměrné rozptýlení barviva v celém inkoustu. Cena však s rostoucími objemy výroby klesne díky jednoduchým úsporám z rozsahu, ale nejprve musí poptávka zvýšit objem spotřeby.

Kromě toho stále přetrvávají obavy ohledně velmi důležitého pocitu na dotek, který je spojen s pigmentovým inkoustem. Důvodem je to, že pigmentový inkoust většinou zůstává na povrchu látky, místo aby se do materiálu vsákl a spojil se s vlákny. Dá se argumentovat, že díky tomu má grafika texturovanější povrch, což může být výhodou. Zároveň to však také znamená, že inkoust ovlivňuje pocit na dotek v místě, kde se grafika nachází.

Zda je to pro většinu spotřebitelů skutečně problém, závisí především na povaze dané látky, velikosti grafického motivu a konkrétním způsobu použití. Většina grafických motivů tištěných technologií DtF totiž také leží na povrchu látky a může působit poněkud plastově, což však není problém u méně náročných použití, jako jsou propagační kampaně. Je to mnohem větší problém u oděvů vyšší cenové kategorie, kde se kvůli vysoké ceně inkoustů častěji používají pigmentové inkousty. Pigmentové inkousty se však stále používají, i když dnes převážně na trhu s bytovým textilem, kde není celková textura a pocit na dotek inkoustu tak rozhodující. Mnozí odborníci se domnívají, že módní průmysl nebude daleko pozadu – jakmile ceny klesnou.

Dalším důvodem, proč se stávající firmy zabývající se textilním tiskem zdráhají přejít na pigmentové inkousty, je to, že již investovaly do zařízení pro následné zpracování a započítaly dobu, za kterou se tato aktiva odepsají; v některých zemích navíc již možná využily daňové výhody plynoucí z tohoto odpisování. To zase znamená, že většina dodavatelů tiskáren vidí tržní příležitost pro řešení s pigmentovými inkousty hlavně u nových zákazníků, kteří zřizují zcela novou textilní výrobní linku. To zahrnuje i evropský sen o „reshoringu“ – tedy přesunu textilní výroby z Asie zpět do Evropy a využití pokročilejších technologií – jako jsou pigmentové inkousty – k překonání vyšších nákladů na pracovní sílu.

Existuje ještě jeden poslední faktor, který v této souvislosti pravděpodobně bude hrát mimořádně významnou roli, a tím jsou vládní předpisy zaměřené na snížení dopadu textilní výroby na udržitelnost, zejména pokud jde o velmi vysokou spotřebu vody. K tomu přispívá i skutečnost, že mnoho západních značek má své vlastní zásady udržitelnosti. Nakonec však hlavním rozhodujícím faktorem zůstává poptávka spotřebitelů, na kterou bude pravděpodobně mít velký vliv cena, zejména za současných ekonomických podmínek.