Vede velkoobjemový textilní tisk vždy k nižším nákladům?

Ačkoli vyšší produktivita obvykle snižuje náklady, jednoprůchodový textilní tisk čelí specifickým výzvám. Vysoké ceny pigmentových inkoustů a složitá technická konstrukce zpomalily jeho rozšíření ve srovnání s víceprůchodovými systémy. Ačkoli jednoprůchodový tisk nabízí rychlost a udržitelnost, mnoho výrobců v současné době upřednostňuje flexibilitu, záložní kapacity a nižší provozní náklady víceprůchodových tiskáren pro výrobu oděvů s vysokou přidanou hodnotou.

Ve všech odvětvích digitálního tisku, včetně velkoformátového a textilního tisku, se obecně předpokládá, že vyšší produktivita povede ke snížení nákladů. Z toho vyplývá, že ti poskytovatelé tiskových služeb, kteří investují do tiskových strojů s vyšší kapacitou, mohou získat více zakázek. To může znamenat přebírání zakázek od jiných poskytovatelů digitálních tiskových služeb nebo přímou konkurenci s tradičními tiskárnami, pokud jsou náklady dostatečně nízké na to, aby byly rentabilní i větší tiskové náklady.

Teoreticky by to mělo platit stejně pro všechna odvětví, včetně textilního tisku. V praxi to však v případě textilního tisku neplatilo vždy. Právě tato logika – že vyšší produktivita vede k nižším nákladům – byla hnací silou vývoje jednoprůchodových inkoustových tiskáren. A na trhu komerčního tisku si tyto jednoprůchodové inkoustové tiskárny získaly stále větší oblibu a nahradily tiskárny s více tonerovými kazetami a dokonce i některé ofsetové tiskové stroje.

Pokud jde o textilní tiskárny s jedním průchodem, je situace však mnohem složitější. Několik významných dodavatelů textilních tiskáren sice nabízí jednoprůchodové textilní tiskárny a po celém světě je jich nainstalováno poměrně velké množství. V posledních několika letech se však tempo instalací zpomalilo na minimum, což vedlo většinu dodavatelů k tomu, že tiše pozastavili výrobu a prodej těchto tiskáren. Za tímto vývojem stojí řada faktorů, ale především jde o ceny inkoustů.

Tiskárny s jedním průchodem dokážou vyprodukovat obrovské množství potištěné textilie. To zase znamená, že spotřebovávají velké množství inkoustu, a právě potenciální tržby z prodeje inkoustu přiměly dodavatele, aby do vývoje těchto strojů vůbec investovali. Teoreticky by tento vyšší objem inkoustu měl vést k nižším cenám inkoustu za litr, což představuje úsporu, kterou lze přenést na zákazníky.

Tiskárna s jedním průchodem má však smysl pouze v případě, že je nastavena na pigmentový inkoust, který je z různých typů textilních inkoustů nejdražší. Výhodou pigmentového inkoustu je, že je kompatibilní s širokou škálou různých tkanin, takže dokáže splnit všechny možné tiskové zakázky, které by na ni poskytovatel služeb mohl zadat.

Kromě toho není třeba provádět žádné další kroky ke dokončení tisku poté, co látka projde tiskárnou. U jiných typů inkoustů je stále nutné praní, napařování a žehlení, aby se inkoust plně zafixoval, což zpomaluje celý výrobní proces a v podstatě tak ruší hlavní výhodu v podobě rychlosti, kterou použití jednoprůchodové tiskárny původně přináší.

Trh očekává, že cena pigmentového inkoustu nakonec klesne, ceny však zůstávají neúprosně vysoké. Důvodem je především to, že pigmentový inkoust je technicky mnohem sofistikovanější produkt, jehož fungování závisí na udržení pigmentových částic v suspenzi. Naproti tomu jiné textilní inkousty, jako jsou reaktivní inkousty, jsou na bázi barviv a jejich výroba je relativně levná. Vzhledem k obrovskému objemu inkoustu, který dokáže zpracovat tiskárna s jedním průchodem, mají i malé rozdíly v ceně za litr velký vliv na celkovou ziskovost.

Teoreticky by použití pigmentového inkoustu mělo vést k mnohem rychlejší výrobě, zejména u tiskáren s jedním průchodem, což by se mělo promítnout do výrazně kratší doby uvedení hotových tkanin na trh. Jen velmi málo segmentů na trhu s potištěnými textiliemi je však připraveno tuto výhodu využít. Většina výroby se stále soustřeďuje v Asii, typicky v Indii, Pákistánu, Bangladéši a Číně. To zase znamená, že při přepravě těchto produktů na západní trhy vždy dojde ke zpoždění, a toto zpoždění je již zohledněno v marketingovém a prodejním řetězci. Zřejmým způsobem, jak toto zpoždění obejít, je přesunout výrobu blíže k cílovým trhům, a k tomu sice dochází, avšak ne v takovém objemu, který by ospravedlnil velký počet dalších instalací tiskáren s jedním průchodem.

Na druhou stranu se tiskárny s jedním průchodem skutečně osvědčily v situacích, kdy výrobci textilu potřebují rychle zvýšit objem výroby, například aby uspokojili sezónní poptávku, zejména v rámci letních či zimních módních cyklů; tento druh špičkové výroby však nelze udržet po celý rok. Problémem pak je udržet stálou úroveň vytíženosti mimo tyto cykly, aby se náklady na pořízení tiskárny vyplatily.

Alternativou jsou víceprůchodové nebo skenovací tiskárny. Tyto stroje mají řadu výhod, ale tou nejdůležitější je, že jsou mnohem levnější než jednoprůchodové stroje a dostatečně kompaktní, aby výrobci textilu mohli provozovat několik tiskáren vedle sebe. To zajišťuje redundanci a znamená, že každou tiskárnu lze nakonfigurovat s konkrétní sadou inkoustů, například reaktivními inkousty v jedné pro potisk přírodních vláken, kyselými inkousty v jiné pro potisk hedvábí a tak dále. Tento přístup pomáhá výrobcům textilu maximalizovat kvalitu tisku u oděvních výrobků s vyšší přidanou hodnotou a zároveň využívat levnější inkousty. Umožňuje výrobcům zvládat náhlé nárůsty výroby rozdělením práce na více strojů a zároveň jim umožňuje plánovat konzistentnější objem práce.

Navzdory tomu všemu začala v posledních několika letech řada čínských dodavatelů nabízet tiskárny s jedním průchodem. Prozatím jsou určeny hlavně pro asijský trh, zejména pro Čínu, kde působí velké množství textilních výrobců, kteří všichni hledají způsoby, jak se odlišit od konkurence. Mezi nimi jsou i výrobci potištěných látek pro exportní trh, kteří si uvědomují, že západní značky kladou důraz na udržitelnost a jsou ochotny zaplatit vyšší cenu za použití pigmentových inkoustů, které mohou na trhu prezentovat jako šetrné k životnímu prostředí. Kvalita tisku je bez problémů dostatečná pro výrobky v oblasti bytového textilu, jako jsou bytové doplňky a záclony, a v některých případech se může prosadit i na trhu s oděvy.

Jak výrobci tiskových strojů, tak textilní výrobci doufají, že každý stroj s jedním průchodem bude schopen převzít tyto exportní zakázky buď od rotačních sítotiskových strojů, nebo od několika tiskáren s více průchody. Riziko samozřejmě spočívá v tom, že tímto způsobem budou moci vyjednat lepší podmínky ohledně cen inkoustů na základě vysokého objemu spotřeby u každé tiskárny, ale může trvat několik let, než se ukáže, zda se tato strategie vyplatí. A pokud se tato strategie skutečně osvědčí, vyvstane ještě zásadnější otázka – jaký to bude mít dopad na výrobu textilních potisků v západních zemích, které stále doufají, že digitální tisk povede k návratu větší části textilní výroby zpět do USA a Evropy.