V podnicích zabývajících se digitálním tiskem a reklamní technikou vzniká velké množství odpadu. Jak se v Německu správně likvidují tyto výrobní odpady? Pro mnoho podniků je to také otázka přežití.

Likvidace u společnosti stojí přibližně 70 000 € ročně PPS. Digital Printing s.r.o. , odhaduje Steffen Hufnagel. Vedoucí výroby v Berlíně a Drážďanech přitom počítá s celkovým množstvím něco přes 280 tun odpadu. Karton a dřevo, tedy materiály, které se v zásadě dobře recyklují, tvoří z toho přibližně 120 tun. Dalších přibližně 130 tun končí ve spalovně odpadu. Zhruba 40 tun tvoří kompozitní plasty, které se považují za nebezpečný odpad. Zbytky barev a čisticí kapaliny činí dohromady asi dvě tuny. I ty musí být likvidovány zvláštním způsobem.

Se zhruba 150 zaměstnanci a ročním objemem tisku 3,5 milionu metrů čtverečních patří společnost PPS. Digital Printing GmbH sice k větším firmám v tomto odvětví. Ukázkový výpočet však také ukazuje, že odvětví digitálního tisku má skutečně poměrně nákladný problém s výrobním odpadem.

Výrobní odpad je průmyslový odpad

Samozřejmě záleží na konkrétním zaměření, jaké druhy odpadu vznikají u provozovatelů digitálního tisku a reklamních agentur. U firem specializujících se na potisk textilií to mohou být transferové papíry a odstřižky látek. Kdo se zabývá také výstavbou veletržních stánků a rámových konstrukcí, musí předávat k recyklaci kovové třísky a odřezky. Firmy, které se zabývají světelnou reklamou, pravděpodobně likvidují také velké množství elektronického odpadu. A všem společným je, že vznikají obrovské množství starého papíru, paletového dřeva, kanystrů a kazet s inkoustem, jakož i zbytků čisticích a úklidových prostředků.

Kam s tím? V Německu to skutečně do značné míry závisí na místních podmínkách. Obecně však otázky likvidace odpadu u podniků upravuje zákon o oběhovém hospodářství a nařízení o průmyslových odpadech. Toto nařízení má být v roce 2026 znovu komplexně přijato v nové podobě. Cílem obou předpisů je, aby bylo co nejvíce odpadů tříděno podle druhu. Díky tomu lze suroviny lépe recyklovat. Evropská unie si totiž stanovila cíl dosáhnout do roku 2050 oběhové hospodářství .

V podnikatelských subjektech se již dnes třídí papír, lepenka a kartonové obaly, stejně jako sklo, plasty, kovy a dřevo. Cílem je, aby tyto materiály pokud možno neskončily na skládkách a ve spalovnách odpadu, ale aby mohly být dále využity.

Zbytky barev a inkoustů, stejně jako prázdné kanystry a kazety, se považují za „nebezpečné odpady“, pokud překračují určité mezní hodnoty nebo obsahují nebezpečné látky. V takovém případě se na ně vztahuje zákaz míchání, což znamená, že se nesmějí dostat do jiných toků látek. V případě nebezpečných odpadů musí podniky předem projednat plánovanou likvidaci s úřady a mít k dispozici příslušné doklady.


Dřevní odpad je nutné třídit a likvidovat podle druhu. Foto: S. Angerer / KI

Kam s odpadky?

Společnosti si v zásadě mohou vybrat, který certifikovaný likvidátor odpadu se postará o jejich odpad. V závislosti na spolkové zemi však existují odlišnosti, „povinnosti předat odpad“, zejména pokud jde o nebezpečné odpady.

Výjimky nejsou v tomto případě stanoveny ani pro velmi malé podniky, jak zdůrazňují například na příslušném úřadu pro životní prostředí v Norimberku. Malá množství nebezpečných odpadů lze však recyklovat v rámci méně náročného postupu s využitím tzv. potvrzení o sběru a likvidaci. Podrobnosti se mohou lišit v závislosti na místních podmínkách. To mimochodem vede k tomu, že na obalech fólií a dalších produktů pro digitální tisk a reklamní techniku většinou nejsou uvedeny pokyny k likvidaci. U produktů určených pro konečné spotřebitele jsou však tyto pokyny povinné.

Platí však následující: V případě nesprávné likvidace odpadů nebo nedostatečné dokumentace hrozí v celé zemi podle zákona o oběhovém hospodářství pokuty ve výši až 100 000 eur. Kromě toho mohou pro digitální tiskárny a reklamní techniky z zákona o obalech mohou v případě porušení povinností týkajících se zpětného odběru a likvidace obalů vzniknout další sankce.

Zejména pro malé digitální tiskárny a firmy zabývající se reklamní technikou mohou takové vysoké pokuty snadno znamenat konec.

Méně výrobních odpadů je lepší pro životní prostředí

V oblasti komerčního a digitálním tisku vzniká především papírový odpad. Papírové tiskové materiály lze snadno začlenit do stávajících recyklačních cyklů. Proto jsou považovány za udržitelné řešení.

Typické aplikace digitálního tisku se však většinou tisknou na plastové fólie. Laminováním vzniká kompozitní materiál, který často již nelze recyklovat podle druhu. „Problémy (při likvidaci odpadu) se vyskytují zejména u nehořlavých kompozitních materiálů,“ vysvětluje například Hufnagel. „PVC plachta je kvůli integrovaným a téměř neoddělitelným polyesterovým vláknům téměř považována za nebezpečný odpad, a její likvidace je proto odpovídajícím způsobem nákladná. Kvůli nanesené protipožární úpravě se tento materiál ve větších množstvích nehodí ani do spalovny.“

Stále se objevují různé snahy, zejména o omezení množství kompozitních materiálů vznikajících v oblasti digitálního tisku a reklamní techniky. Žádná z nich se však na trhu dosud neprosadila. „Vyvinuli jsme fólii typu ‚Split-And-Recycle‘, u které lze tiskovou vrstvu oddělit od podkladu a hlavní složku produktu recyklovat jako čistý materiál. Trh se však zatím k tomuto řešení neprojevuje jako otevřený,“ říká k tomu například Ina-Maria van Alst, manažerka pro komunikaci ve společnosti Folex Coating GmbH.

Naopak v případě inkoustových kazet a náplní již někteří výrobci hardwaru podnikli kroky. Společnost HP je například v rámci programu Planet Partners . Společnost Epson provozuje recyklační program, stejně jako Roland DG. Společnost Mimaki žádá uživatele, aby se v této věci obrátili na svého autorizovaného prodejce. Kromě toho existuje v Německu řada servisních společností, které použité inkoustové kazety přijímají zpět nebo dokonce vykupují. Často jsou tyto kazety vyčištěny a znovu naplněny.


Kompozitní materiály z digitálních tiskáren často končí ve spalovně odpadu. Foto: S. Angerer / KI

Výrobní odpad se stává ekonomickým faktorem

V budoucnu je třeba počítat s tím, že předpisy týkající se podnikatelského odpadu budou ještě přísnější a ceny za likvidaci odpadu vyšší. Pro digitální tiskaře a reklamní techniky to znamená, že efektivní nakládání s odpady se stává stále více rozhodujícím faktorem při snižování provozních nákladů. To platí pro podniky všech velikostí a netýká se pouze polygrafického odvětví.

Je proto třeba počítat s tím, že zákazníci v oblasti tiskových produktů se v budoucnu budou snažit přimět své dodavatele, aby převzali demontované plachty. Zatím se to stává poměrně zřídka, uvádí Steffen Hufnagel ze společnosti PPS: „Občas se vyskytnou případy, kdy při výměně reklamní plochy musíme starý materiál, který byl nainstalován dříve, zlikvidovat.“

Proto společnost připravuje pilotní projekt, v rámci kterého hodlá zpětně odebírat určité použité materiály a předávat je do recyklačního procesu. Zákazník tiskových služeb by pak měl obdržet certifikát o nově získaném materiálu. To by bylo zajímavé především pro nákupčí tiskových služeb z firem, které již mají povinnosti podávat zprávy o dopadech na životní prostředí .

Lze tedy shrnout, že pro digitální tiskárny a reklamní techniky všech velikostí bude v budoucnu ještě důležitější zajistit odbornou likvidaci svých výrobních odpadů. Podniky by to však neměly vnímat pouze jako nepříjemnou zákonnou povinnost. Správně zavedené a komunikované efektivní nakládání s odpady se totiž může stát skutečnou konkurenční výhodou.