Jak se prosadit v oblasti potisku oděvů

Relativně nová možnost potisku textilií vnesla do výroby oděvů nový rozměr a otevřela tento trh celé řadě nových hráčů.

Lidé budou vždy potřebovat oblečení a na tomto trhu působí mnoho zavedených tradičních dodavatelů. Nezáleží na tom, zda máte zkušenosti z oblasti výroby reklamních nápisů, nebo začínáte úplně od nuly – existuje spousta různých příležitostí, od fast fashion až po luxusní oděvy.

Existují dva základní přístupy. Prvním z nich je potisk – vezme se stávající výrobek, například bílé tričko, a na něj se natiskne obrázek. Druhou možností je potisk látky – vezme se role látky a na ni se natiskne vzor, přičemž se role buď prodá jako celek, nebo se z ní vyříznou a ušijí hotové výrobky.

Pro většinu lidí bude nejzřejmějším výchozím bodem potisk, protože se tak vyhnou ruční výrobě oděvu. Může se jednat buď o tisk přímo na oděv (DTG), například na bílé tričko nebo mikinu s kapucí, nebo o tisk přímo na fólii (DTF) za účelem vytvoření grafiky, kterou lze zaslat zákazníkovi nebo aplikovat přímo na bílý oděv.

Metoda DTG se většinou omezuje na bavlnu nebo bavlněné směsi, i když existuje několik DTG tiskáren, jako jsou například modely od společností Ricoh a Kornit, které zvládají i polyester. Bavlna poskytuje pocit vysoké kvality, díky čemuž lze za kus požadovat slušnou cenu. Jedná se však o poměrně manuální výrobní proces, protože trička se musí vkládat na tiskovou desku po jednom, poté se nanáší předúprava, která zajistí, že inkoust zůstane na místě, a teprve poté následuje tisk, po kterém se tričko vyjmou z tiskové desky a přesunou do tepelného tunelu. Někteří dodavatelé, jako například společnosti Kornit a Aeoon, nabízejí větší stroje s více tiskovými deskami, které zvyšují produktivitu, avšak za vyšší cenu.

Naopak technologie DTF nabízí mnohem rychlejší výrobu s relativně nízkými počátečními investicemi, což dohromady vede k přiměřené míře návratnosti. Tento proces se dá poměrně snadno zvládnout, avšak vzhledem k tomu, že grafika působí poněkud „plastově“, je nejvhodnější pro menší série, jako jsou například propagační trička.

Pro opravdu velké objemy se stále používá tradiční metoda sítotisku. Plně automatizovaný plochý sítotiskový stroj dokáže s jedním obsluhujícím pracovníkem potisknout přibližně 900 kusů oděvů za hodinu. Pouze digitální tisk však může zaručit, že každý kus oděvu bude jedinečný, i když mnoho sítotiskových strojů dnes obsahuje digitální jednotku, což umožňuje hybridní přístup.

Další digitální metodou je sublimační tisk, se kterým jsou již mnozí uživatelé velkoformátového tisku pravděpodobně…