Znamená technologie digitálního tisku, že sítotisk je již zbytečný? To si mnoho lidí po celá desetiletí myslelo – a hluboce se mýlili. Zde se dozvíte, v jakých oblastech může sítotisk i dnes uplatnit své výhody, proč jsou hybridní pracovní postupy možná dokonce budoucností a jaké změny to přináší pro poskytovatele tiskových služeb.

Sítotisk – i pro mnoho odborníků v polygrafickém průmyslu to zní spíše jako minulost než jako budoucnost. A skutečně, historie sítotisku v Evropě sahá až do prvních desetiletí 20. století.

Zejména v Německu vzniklo v šedesátých a sedmdesátých letech mnoho sítotiskáren. Z nich se pak na přelomu tisíciletí často vyvinuli poskytovatelé služeb v oblasti digitálního tisku.

Německo patří i dnes k předním centrům výroby sítotiskových barev, speciálních chemikálií a tiskových strojů. Společnosti jako EMM, Thieme, Marabu nebo Kiwo dále posouvají vývoj této technologie vpřed a otevírají jí nové oblasti použití.

Sítotisk: Od grafického průmyslu k průmyslovým aplikacím

Největší technickou výhodou sítotisku je vysoká vrstva barvy. Díky tomu vznikají obzvláště zářivé barvy, intenzivní krycí schopnost a trvanlivé tiskové výsledky. V grafickém průmyslu se však v posledních 30 letech tiskové zakázky na plakáty, kartonové obaly nebo značení masivně přesunuly ze sítotisku k digitálnímu tisku.

Jelikož digitální tisk na rozdíl od sítotisku nevyžaduje tiskové předlohy, vyniká svou rychlostí a flexibilitou. K tomu přispívá i skutečnost, že pro mnoho digitálních tiskáren existuje pouze jedna sada inkoustů. Ta funguje na celé řadě podkladů, např. na textiliích, skle, kovu, plastu nebo technických fóliích. To šetří čas, protože není třeba měnit barvy. Na druhou stranu však digitální tisk na speciálních podkladech vyžaduje i řadu kompromisů.

Sítotiskové barvy a chemikálie pro předúpravu jsou naproti tomu vyvíjeny speciálně pro konkrétní aplikace, jako je například potisk skla nebo textilií. Při tlustovrstvém tisku lze sítotiskem dosáhnout tloušťky vrstvy až 1 mm. To otevřelo sítotisku nové možnosti i mimo grafický průmysl.

„Silné stránky sítotisku se dnes využívají a oceňují v průmyslových aplikacích, které přesahují rámec klasického grafického tisku. Mezi příklady patří rozhraní člověk-stroj, funkční etikety, RFID čipy a antény, solární moduly, ale také potisk textilií a triček,“ uvádí k tomu například prof. Dr.-Ing. Nicole Lindenmann z Vysoké školy médií ve Stuttgartu.

textilní
Sítotisk na textilu je odolnější než například DTF. Díky tomu si trička déle zachovají svůj vzhled. Foto: Sonja Angerer

Tištěná elektronika: hnací síla inovací v průmyslovém sítotisku

Právě oblast tištěné elektroniky skýtá pro sítotisk skutečně obrovský potenciál růstu. Zde se sítotisk vyvíjí z dekorativního tiskového postupu ve funkční výrobní nástroj.

To zdůrazňuje i Lindemann: „Sítotisk je v tomto případě výrobní proces, který umožňuje vytvářet vysoce kvalitní funkční aplikace a uspokojuje oblasti použití s vysokými požadavky na materiál a kvalitu. Tato transformace je možná díky tomu, že sítotisk nabízí téměř neomezený výběr materiálů, které lze zpracovat. Díky tomu lze tisknout prvky a funkce, které nelze pomocí jiných postupů dosáhnout vůbec nebo jen s velkými obtížemi.“

Analýzy trhu předpovídají pro toto odvětví v nadcházejících letech vysoké míry růstu, což z průmyslového sítotisku činí jednu z nejzajímavějších oblastí inovací v polygrafickém průmyslu. Například společnost Credence Research ve své aktuální studii odhaduje pro průmyslový sítotisk celosvětovou roční míru růstu ve výši 7,5 % až do roku 2023.

Pro mnoho sítotiskáren se tím otevírá příležitost k vybudování nových obchodních modelů. Mohou tak kompenzovat pokles klasických grafických zakázek a mají dokonce šanci na růst v souladu s celkovým vývojem trhu.

rakel
Speciální barvy nebo efekty, jako je třpyt, nepředstavují při sítotisku žádný problém. Foto: Sonja Angerer

Stávající stroje a výrobní zařízení lze často i nadále využívat, zatímco se budují nové kompetence v oblastech zajištění kvality, elektroniky a řízení procesů. I Lindemann proto vidí „obrovský potenciál tohoto výrobního postupu“.

Sítotisk na textil a reklamní předměty

Díky podstatně vyšší odolnosti vůči oděru, UV záření, chemikáliím a praní ve srovnání s digitálním tiskem si sítotisk však udržel své místo i v dalších oblastech.

Sítotisk se tak i nadále často využívá k výrobě interiérových dekorací. Například při výrobě vysoce kvalitních tapet a nástěnných obkladů, povrchových a podlahových laminátů nebo u produktů na ochranu před sluncem, jako jsou rolety a markýzy. V těchto případech se vyrábí velké množství kusů na jeden motiv, takže náklady na výrobu sít, seřizování, předběh a dozvuk nejsou tak významné.

I v oblasti textilního tisku zůstává sítotisk preferovanou technologií pro mnoho reklamních triček, pracovních oděvů, reklamních předmětů a klubového oblečení. Zejména jednoduché, graficky abstraktní motivy s pouze jednou nebo dvěma barvami lze pomocí některých sítotiskových karuselů vyrábět již od objednávek o velikosti přibližně 25 kusů za ceny podobné jako u digitálních tiskových postupů, jako je DTF. K tomu je třeba dodat, že sítotiskem lze bez problémů a s dlouhou životností realizovat i exkluzivní potisky, např. s metalickými nebo třpytivými prvky.

Interiérové vybavení
Pro potisk podlahových krytin a interiérového vybavení zůstává i nadále důležitá technika sítotisku. Foto: Sonja Angerer

Podobná situace platí i u personalizovaných výrobků a reklamních předmětů. Zde se používá jedno- nebo dvoubarevný sítotisk především na barevných, rovných plastových površích. Ve srovnání s UV inkoustovým tiskem s bílou barvou je sítotisk již od cca 100 kusů často výrazně levnější a nabízí lepší krycí schopnost i trvanlivost. Vzhledem k tomu, že u personalizovaných a reklamních předmětů spočívá přidaná hodnota především v potisku jména nebo loga, představuje to pro sítotisk významnou výhodu.

Je docela možné, že současný trend udržitelnosti se pro sítotisk stane „hnacím motorem tržeb“, zejména u tiskových zakázek na bytové doplňky, spotřební zboží a textilie. Pokud spotřebitelé chtějí nebo musí oblečení či předměty v domácnosti používat déle, stává se odolný potisk skutečným prodejním argumentem.

Digitalizace mění sítotisk

Budoucnost sítotisku v digitálním věku nespočívá v konkurenci s digitálním tiskem. Moderní tiskárny sázejí na digitální pracovní postupy bez ohledu na použitou tiskovou technologii. Předtisková příprava a správa barev jsou často již do značné míry automatizovány.

Díky tomu se výrazně zvýší efektivita klasických procesů, jako je příprava sít, plánování zakázek, kontrola kvality a řízení výroby. To snižuje množství zmetků, zkracuje dobu zpracování a zvyšuje spolehlivost procesů v sítotisku.

Výrobní procesy založené na datech a propojené výrobní systémy představují další krok, který usnadňuje zavádění nových hybridních výrobních modelů, v nichž digitální tisk a sítotisk kombinují své respective přednosti.

Budoucnost sítotisku je digitální a inovativní

Sítotisk v digitálním věku není zastaralou technologií, ale technologií, která prochází proměnou. Díky digitalizaci, automatizaci a neustálým inovacím si tato metoda otevírá nové trhy a oblasti použití. Největší potenciál se objevuje tam, kde se sítotisk a digitální tisk chytře kombinují.

To však mění i podobu celého odvětví, zdůrazňuje Lindemann: „Do jaké míry se ještě jedná o ‚tisk‘? Samozřejmě potřebujete inženýry a techniky, kteří ovládají nejen tiskovou techniku, ale mají také představu o tom, jak tyto nové funkční aplikace vypadají.“

Pokračuje: „Proto zde na Vysoké škole médií uplatňujeme přístup, v rámci kterého našim studentům kromě techniky tisku předáváme také znalosti o funkčních oblastech jejího využití.“

Pro poskytovatele tiskových služeb to znamená, že budoucnost nespočívá v rozhodnutí mezi analogovým a digitálním řešením. Úspěšné budou ty společnosti, které propojí oba tyto světy.

Již ve střednědobém horizontu se tím však změní i profil zaměstnanců v sítotiskárnách: zkušený řemeslník bude pracovat bok po boku s technologickými odborníky a inženýry. Je docela možné, že právě v tom spočívá největší výzva pro budoucnost sítotisku.