Grafický průmysl je srdcem recyklačního průmyslu, ale pokud jde o odpovědnost za životní prostředí, jak pevné jsou jeho reference? Na tuto otázku je nemožné odpovědět, ale to neznamená, že bychom se měli vzdát snahy o její zodpovězení nebo o prosazování ekologického programu.
Podle třetího Newtonova zákona platí, že na každou akci existuje stejná a opačná reakce. To jistě platí ve fyzice – ne že bychom to opravdu věděli – ale jak to funguje v životním prostředí? Je to trochu jako s vodou v balonku: zmáčknete ho na jednom místě a jinde se objeví boule. Jakákoli ekologicky šetrná rozhodnutí tiskáren a vydavatelů by pak měla brát v úvahu dopad na další části dodavatelského řetězce a na celkové životní prostředí. V oblasti grafiky začíná tvorba přesvědčivé environmentální politiky tím, že si připustíme, že se nám to nikdy nepodaří. V žádném průmyslovém odvětví a v žádné zeměpisné oblasti nikdy nenastane situace, kdy by neexistovaly negativní dopady, a to ani v případě oběhového hospodářství.
Vezměme si příklad papírových kelímků, a to i těch, které by měly být recyklovatelné. Pokud nejsou zpracovatelské chemie nastaveny tak, aby zvládly všechny typy vložek, tlusté i tenké, na rostlinné nebo olejové bázi, budou pro rozvláknění nutné další kroky zpracování, takže tyto kroky musí být vyvinuty. V evropském průmyslu recyklace papíru vedly zoufalé pokusy homogenizovat toky odpadů tak, aby se k recyklaci dostávaly pouze ofsetové a hlubotiskové papíry, naopak k tomu, že se více papíru spaluje. Evropský deinkingový průmysl odvádí fantastickou práci, když se vyhýbá investicím do nových procesů, které dokáží efektivně a s minimálním dopadem na životní prostředí zpracovat všechny formy tisku. Tato část recyklačního řetězce se stává tak křehkou, že účinně odrazuje od používání tisku, protože je označován za ekologicky nežádoucí.
Odpovědí na tento problém by měly být technologické inovace, avšak tyto nové vynálezy mohou mít samy o sobě negativní dopad na životní prostředí. Vezměme si například e-mail. Podle Tima Bernerse-Leeho, vynálezce celosvětové sítě, přidá rok e-mailů ekvivalent „ujetí 200 mil v průměrném autě“. A přesto lidé stále považují e-mail za ekologickou alternativu k papírové komunikaci.
Pochopení celkových dopadů na životní prostředí, analýza životního cyklu, stanovení uhlíkové stopy podniku nebo jednotlivých tiskových nákladů, to vše je třeba posuzovat v souvislostech. V konečném důsledku však nemůžeme mít absolutní kontrolu nad každým článkem dodavatelského řetězce grafických médií. Jediné, v co můžeme doufat, je, že budeme postupovat lehce a že naše uhlíková stopa bude umístěna co nejpromyšleněji.
Tento článek byl vytvořen v rámci projektu Verdigris, což je iniciativa v tomto odvětví, jejímž cílem je zvýšit povědomí o pozitivním dopadu tisku na životní prostředí. Tento týdenní komentář pomáhá tiskařským společnostem udržovat aktuální informace o ekologických standardech a o tom, jak může ekologicky šetrné řízení podniku pomoci zlepšit jejich hospodářské výsledky. Verdigris podporují následující společnosti: Agfa Graphics, EFI, Fespa, HP, Kodak, Kornit, Ricoh, Spindrift, Splash PR, Unity Publishing a Xeikon.