Správa barev v digitálním tisku na textil

Základem každého tiskového projektu je snaha o dosažení co nejvyšší kvality obrazu a zejména správné barvy.

Jedním z nejrychleji rostoucích segmentů digitálního tisku je potisk tkanin. Stejně jako v každé jiné oblasti digitálního tisku to znamená, že to nebudou pouze odborníci na textilní výrobu, kteří budou poskytovat výtvarné návrhy a iniciovat tiskové projekty na mnoho typů tkanin.

Základem každého tiskového projektu je snaha o dosažení co nejvyšší kvality obrazu a zejména správné barvy. K tomu je však zapotřebí, aby všechny zúčastněné strany plně spolupracovaly a aby každá z nich přispěla svým dílem k úspěšnému a příjemnému výsledku.

Stejně jako u jiných tiskových technologií závisí kvalita digitálního tisku a barvy, kterých lze dosáhnout, na třech hlavních faktorech: použité tiskové technologii, inkoustech a v neposlední řadě na použitém podkladu. Pokud jde o kvalitu obrazu, je třeba vzít v úvahu některé technické faktory a u obrazů založených na pixelech (fotografie) jsou to především rozlišení a ostrost.

Obrázky musí mít dostatečně vysoké rozlišení, aby je bylo možné zvětšit. Pravidlo říká, že potřebujete dvojnásobné rozlišení v pixelech na palec (ppi) vzhledem k rozlišení obrazovky, které budete používat při tisku.

V komerčním tisku se stále běžně používají konvenční rastry a dříve bylo velmi běžné rozlišení 150 řádků na palec (lpi), a i když jsou dnes běžnější vyšší rastry, často se jako požadované rozlišení obrázků uvádí rozlišení 300 ppi.

V digitálním tisku se však používá mnoho typů rastrovacích technologií a výpočet potřebného rozlišení obrazu není vždy tak jednoduchý jako dříve. A pokud bude tištěný produkt prohlížen z větší vzdálenosti, můžete si vystačit s nižším koncovým rozlišením obrazu, třeba až kolem 100 ppi po škálování. Pokud máte pochybnosti, zeptejte se poskytovatele tiskových služeb, jaké rozlišení obrazu doporučuje pro typ tisku, který plánujete.

Loga a další vektorová umělecká díla lze libovolně zvětšovat a zmenšovat a nejsou omezena na určité rozlišení, jako je tomu u fotografií. To však znamená, že tyto typy obrázků a ilustrací musí být vytvořeny pomocí softwaru, jako je Illustrator nebo podobný, který definuje umělecké dílo jako křivky spline (často nazývané line art nebo vektorová grafika).

Ne všechny přímé barvy lze reprodukovat v barevném prostoru, který je k dispozici při použití procesních barev CMYK. Barevné kostky na obrázku představují jednotlivé přímé barvy, zatímco vnitřní koule představuje barevný gamut ofsetového tisku na lakovaný papír. Přibližně 40 % přímých barev je mimo gamut, tedy netisknutelných v CMYK.

Kolik barev potřebujete?

Všechna tisková zařízení mají omezený počet barev, které mohou reprodukovat. Při plánování tiskové produkce si tedy musíte položit otázku, které barvy jsou pro vaši grafiku nejdůležitější.

V průmyslu se používají dvě hlavní kategorie tiskových barev. Pro obecné použití se nejčastěji používá sada inkoustů pro procesní barvy (azurová, purpurová, žlutá a černá), která reprodukuje poměrně široký barevný gamut čítající přibližně 400 000 jedinečných barev. Pro značkové barvy, jako je například specifická barva loga, se však používají „přímé barvy“.

Jedním z nejznámějších výrobců přímých barev je společnost Pantone, která nabízí více než 1000 speciálních odstínů v barevném systému Pantone. Pokud se pokusíte tyto speciální přímé barvy reprodukovat pomocí CMYK, zjistíte, že pouze asi 60 % přímých barev lze přesně barevně sladit pomocí sady barev CMYK. Pokud je tedy jedna nebo několik přímých barev pro váš tisk kritických, budete si muset za použití těchto speciálních inkoustů v tiskárně připlatit.

Problémem je, že jen málo digitálních tiskových systémů, pokud vůbec nějaké, dokáže do tiskového stroje vložit všechny přímé barvy Pantone. Z tohoto důvodu začalo stále více tiskových systémů používat tzv. rozšířený barevný gamut, což znamená, že tradiční základní barvy CMYK jsou doplněny o oranžovou, zelenou a fialovou.

Při použití inkoustu s rozšířeným barevným gamutem v tiskovém stroji lze věrně reprodukovat přibližně 90 % přímých barev Pantone v závislosti na použitém podkladu. Pokud jste použili průvodce barvami Pantone, jistě jste si všimli, že se dodávají nejméně ve dvou základních verzích. Jeden průvodce je vytištěn na lesklém papíře a zobrazuje nejsytější a nejbohatší barvy.

Další barevný vzorník je vytištěn na nenatíraný papír a stejné barvy nyní vypadají méně sytě. Tak to prostě je, je to fyzikální jev a každý typ tiskového substrátu má svá omezení, pokud jde o to, jaký barevný gamut může reprodukovat při použití konkrétní sady inkoustů.

Pokud jsou pro vás některé barvy v návrhu zásadní, ujistěte se, že je tiskárna dokáže reprodukovat barevně přesně, a předem si vyžádejte vytištěné, barevně přesné náhledy, abyste nebyli zklamáni, až obdržíte finální výtisky.

Tvrdé nebo měkké důkazy?

Krása použití digitální tiskárny pro tiskovou produkci spočívá v tom, že tuto tiskárnu můžete běžně používat jako zkušební zařízení. Mělo by být možné vytisknout ukázku vaší grafiky na stejné tiskárně, která bude použita pro finální tisk. Existuje však způsob, jak simulovat vytištěný výsledek na jiných digitálních zařízeních, včetně monitoru. Je to pomocí profilu ICC vytvořeného ke kalibraci a charakterizaci digitálního tiskového zařízení.

V rámci správy barev se zabýváme jak subtraktivním (vlevo), tak aditivním (vpravo) systémem barev, stejně jako speciálními barvami dostupnými při použití přímých barev.

Tato technologie existuje již řadu let. Mezinárodní konsorcium pro barvy, které tuto technologii zavedlo, bylo založeno v roce 1993. Z nějakého důvodu však tato technologie správy barev není zcela pochopena nebo používána ve všech částech grafického průmyslu.

Správná implementace znamená, že každé zařízení, které se používá k vytváření, úpravě nebo reprodukci barev, lze kalibrovat a charakterizovat pomocí technologie ICC. Základem je profil ICC, datový soubor, který popisuje, jaký barevný rozsah je zařízení schopno reprodukovat.

Pokud tedy ukládáte své obrázky (fotografie) například v Adobe RGB, pracujete v barevné škále přibližně 1,2 milionu barev. Pokud je uložíte jako sRGB (velmi běžné u spotřebitelských fotoaparátů a obrázků připravených pro publikování na webu), pracujete v menším barevném gamutu přibližně 800 000 barev. Každý tiskový stroj má omezení, jak velký barevný gamut může reprodukovat, tedy kolik jedinečných barev je v jeho barevném prostoru.

Běžným referenčním barevným gamutem je ofsetový gamut barev vytištěných na kvalitním lakovaném papíru za použití standardních procesních barev CMYK. Tento barevný gamut zahrnuje přibližně 400 000 barev. Může se zdát, že je to daleko od sRGB nebo Adobe RGB, ale vzhledem k tomu, že primární barvy pro monitor jsou RGB, zatímco v tisku jsou primární barvy CMYK, vizuální výsledek se tolik neliší, protože tyto dva barevné systémy pracují navzájem zcela odlišným způsobem.

Barevný systém monitoru (a fotoaparátu) používá aditivní barevný systém, protože k vytvoření barvy se přidávají různé vlnové délky světla vyzařovaného přímo do očí. Pokud jsou všechny vlnové délky přítomny v plné síle, vnímáme ji jako bílou. V tisku je však barevný systém CMYK založen na subtraktivním procesu, kdy se světlo promítá na povrch a poté se odráží přes tenkou vrstvu inkoustové vrstvy.

Když na potištěný povrch přidáme barvy, bude odražené světlo v závislosti na směsi vytvářet dojem různých barev. Pokud jsou přítomny všechny barvy, získáme černou (nebo téměř černou, kvůli nečistotám v pigmentech CMY). Přidáváme tedy čistě černou barvu a nazýváme ji K, protože je to „klíčová barva“. Je to praktické i při tisku černého textu.

V subtraktivním systému CMYK jsou některé barvy, které se v sRGB ani Adobe RGB nevyskytují, zejména syté žluté a azurové. Vizuálně však barevný gamut Adobe RGB poměrně dobře odpovídá gamutu vysoce kvalitního ofsetu, a to je částečně důvod, proč se ofsetový gamut používá jako referenční barevný gamut při použití mnoha jiných tiskových procesů.

Když nastavujete nátiskové zařízení, což může být vaše vlastní barevná tiskárna, musíte ji nejprve zkalibrovat na určitý stav pro určitý typ papíru. K tomu budete potřebovat spektrofotometr, ale na trhu existují poměrně cenově dostupná řešení, například X-Rite ColorMunki.

K barevné správě tisku potřebujete spektrofotometr. Jedním z cenově nejdostupnějších je X-Rite ColorMunki, zobrazený zde. ColorMunki lze použít také ke kalibraci monitoru.

ColorMunki lze mimochodem použít i ke kalibraci monitoru, takže s ním urazíte dlouhou cestu. Po kalibraci zařízení si vytisknete (nebo na monitoru promítnete) několik barev a změříte je spektrofotometrem. Tato měření se pak použijí k vytvoření profilu ICC pro dané zařízení.

Při použití správy barev používáte potřebné profily ICC k převodu barev mezi barevnými prostory nebo k simulaci barev na jednom zařízení pomocí profilu ICC pro jiné zařízení. Jakmile pochopíte, jak to funguje, můžete spravovat všechny barvy ve svém tiskovém projektu a vážně diskutovat s poskytovatelem tiskových služeb, pokud si myslíte, že by měl být schopen barvy spravovat lépe.

Pokud při tvorbě grafiky používáte službu Adobe Creative Cloud nebo podobnou službu, můžete v nastavení barev nastavit správné profily ICC, abyste mohli na zkalibrované tiskárně vytvářet tiskové nátisky nebo provádět tzv. softproofing na monitoru.

Od nynějška by vás již nemělo čekat žádné nepříjemné překvapení, až dostanete finální výtisky, protože jste si již na začátku procesu zkontrolovali, zda jsou barvy takové, jaké by měly být, a to pomocí tvrdých nebo měkkých náhledů.

Cílem průvodců divokým formátem je rozšířit povědomí a pochopení šíleností, které lze vytvořit na velkoformátových digitálních tiskových zařízeních, od podlah až po stínítka a všechno mezi tím.

Tyto příručky jsou dostupné díky skupině výrobců, kteří spolupracují se společností Digital Dots. Tento článek podporují společnosti EFI, Fujifilm, HP a Digital Dots.