
Laurel Brunnerová hovoří o rostoucím významu ekoznačení plastového odpadu v grafickém průmyslu.
Oběhová ekonomika je dobrá věc, ale vyžaduje dialog na mnoha úrovních, v neposlední řadě mezi vládami. Naléhavost řešení problému plastového odpadu ilustruje nedávná zpráva o tom, že malé město v Malajsii se stalo hlavní skládkou plastového odpadu. Místo je pohřbeno pod 17 000 tunami tohoto materiálu. Část plastů je klasifikována jako čistá, část nikoli a musí být zpracována jiným způsobem. Podle Programu OSN pro životní prostředí „v roce 2015 tvořil 47 % celosvětově vyprodukovaného plastového odpadu plastový obalový odpad, z něhož polovina pocházela z Asie, přičemž největším viníkem byla Čína. Nejvíce plastového obalového odpadu na osobu však vyprodukují Spojené státy, za nimiž následují Japonsko a Evropská unie.
V současné době se požaduje zavedení systému označování, který by rozlišoval různé druhy plastového odpadu určeného k recyklaci. Je to rozumný začátek, který by zajistil, že plastový odpad bude vhodně směrován, za předpokladu, že jsou zavedeny dodavatelské řetězce pro recyklaci a přepracování. Problémem je, že ekoznačky se zatím příliš neujaly, ani v grafickém průmyslu, ani jinde.
Ekoznačky nejsou v mnoha průmyslových odvětvích zoufale populární, protože jsou považovány za vtíravé a drahé a přinášejí jen malý užitek. To ovšem není smyslem ekoznačky, která má potvrdit splnění daného souboru environmentálních kritérií a ujistit spotřebitele. Velká část problému spočívá v tom, že neexistuje skutečná mezinárodní koordinace systémů ekoznačení, kterých je mnoho a které jsou navrženy tak, aby fungovaly v konkrétních zeměpisných oblastech. Snahy o internacionalizaci značek, jako je Nordic Swan, která vznikla ve Skandinávii, a německý Blaue Engel, probíhají již delší dobu, ale nezdá se, že by se dostaly příliš daleko, alespoň ne v grafickém sektoru. Alternativou je regulace v kompetenci vlád. Aby byla skutečně přeshraniční, možná nastal čas na nějakou mezinárodní snahu o standardizaci ekoznaček.
Pokud to vlády myslí s podporou oběhového hospodářství upřímně, měly by se snažit zjistit, co lze udělat pro podporu místních průmyslových odvětví a trhů v rámci dohodnutého regulačního systému. Snaha o dosažení mezinárodně uznávaného systému označování a dodržování environmentálních předpisů je spojena s mnoha problémy, ale OSN má dobré předpoklady k tomu, aby takový systém vytvořila a přiměla státy k jeho přijetí. Alternativně by vlády jednotlivých států mohly začít spolupracovat s průmyslovými odvětvími na vytvoření základu iniciativy, která by mohla být uplatňována celosvětově. Možná by se tohoto úkolu mohla ujmout Evropská unie, až se zbaví otravných Britů a jejich polovičatých očekávání ohledně brexitu.
Zdroj: Tento článek vznikl v rámci projektu Verdigris, který je iniciativou průmyslu zaměřenou na zvýšení povědomí o pozitivním dopadu tisku na životní prostředí. Tento komentář pomáhá tiskařským společnostem udržovat aktuální informace o ekologických standardech a o tom, jak může ekologicky šetrné řízení podniku pomoci zlepšit jejich hospodářské výsledky. Verdigris podporují následující společnosti: Agfa Graphics, Spindrift.click, EFI, FESPA, HP, Kodak, Kornit Digital, Ricoh, Splash PR, Unity Publishing a Xeikon.