Jaká je souvislost mezi tiskárenským byznysem a cíli udržitelného rozvoje (SDGs)?

Regina Wilhelmová, vedoucí oddělení udržitelnosti a environmentálního managementu ve společnosti Brother At Your Side, připomíná, že je důležité, aby se tiskové firmy řídily cíli udržitelného rozvoje OSN.

Promluvme si o udržitelnosti – Ale proč?

Udržitelnost je takzvaným módním slovem naší doby: všichni o ní mluví – ale vědí všichni, co to přesně je? Termín udržitelnost nemá oficiální definici, což může být jedním z důvodů jeho inflačního používání v dnešní době. Přesto stojí za to se tímto pojmem zabývat. Koncept udržitelnosti zkoumá vztah mezi ekonomickým rozvojem, kvalitou životního prostředí a sociální spravedlností.

Tento koncept se vyvíjí od roku 1972, kdy se mezinárodní společenství na konferenci OSN o životním prostředí ve Stockholmu poprvé zabývalo souvislostí mezi kvalitou života a kvalitou životního prostředí. V roce 1987 se do diskuse dostal termín „udržitelný rozvoj“, který je definován jako „rozvoj, který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval schopnost budoucích generací uspokojovat své vlastní potřeby“(Brundtlandová G. H., 1987). Od té doby byl kladen důraz na rovnováhu ekonomických a sociálních potřeb lidí ve spojení s regenerační schopností přírodního prostředí.

Upřímné, ale možná drastické konstatování zní: většina našich současných ekonomických praktik má pro přirozené základy života dosti devastující důsledky. Tímto tvrzením bylo také myšleno, že náš současný životní styl podkopává prosperitu budoucích generací. To vše v rozporu s výše uvedenými cíli udržitelného rozvoje. Jako příklady tohoto vývoje lze uvést rozsáhlé odlesňování, nadměrný rybolov v oceánech a úbytek úrodné orné půdy, které ukazují, že jsme na hony vzdáleni rovnováze mezi třemi složkami – sociálními a ekonomickými potřebami lidí a regenerační schopností životního prostředí. To je o to horší, že jen následné náklady na změnu klimatu a ztrátu biologické rozmanitosti by mohly do roku 2050 dosáhnout přibližně čtvrtiny světového hrubého národního produktu(Umwelt Bundesamt, 2023).

Tato nerovnováha je ještě zřetelnější při pohledu na koncept „Dne překročení hranic Země“, který pro každý rok stanovuje think tank Global Footprint Network. Den překročení kapacity Země označuje datum, kdy lidstvo vyčerpalo „rozpočet přírody“ na daný rok1. Ekologická stopa lidstva a biokapacita Země se odchýlily do té míry, že zdroje naší planety nám nyní vystačí pouze do konce července. To znamená, že lidstvo vyčerpá obnovitelné zdroje přírody za něco málo přes půl roku a po zbytek roku se ocitáme v ekologickém deficitu. V důsledku toho lidský životní styl vyžaduje přírodní zdroje o velikosti 1,75 světa namísto dostupných.

V důsledku toho by mělo být jasné, že přístup „business as usual“, kdy průmyslové země zachovávají své ekonomiky náročné na zdroje a rozvojové a rozvíjející se země tyto ekonomiky přejímají, není životaschopný. Proto je nutný přechod k udržitelnosti, který se bude pohybovat v rámci ekologických ochranných zábran a zachová přírodní kapitál. Udržitelné postupy by měly pozitivně spojovat ekologii a ekonomiku, a tím zvyšovat sociální blahobyt. Celkovým cílem je ekonomika, která je v souladu se sociálními a ekologickými prvky.

Pro podnikatelskou veřejnost to pochopitelně může znít příliš altruisticky, ALE: za tím vším není jen snaha udělat něco dobrého, ale spíše zajistit si další existenci – a úsilí o hmatatelné ekonomické zájmy, jako je zajištění kvality života, a tedy i lokality, nebo prostě přízeň zákazníků. V důsledku to také znamená, že ochrana životního prostředí a hospodářský rozvoj nejsou protiklady, ale jsou na sobě závislé. Proto bychom měli jednat podle hesla „zaplať teď, užitek později“ nebo „plánuj na zítřek, abys pozítří ještě existoval“. To vše je zdůvodněno tím, že bude nesmírně obtížné a/nebo nákladné splnit zvýšené požadavky na udržitelnost ze strany vlád, zákazníků nebo jiných zainteresovaných stran, pokud začneme pozdě. Celkové „žití na klíček“ samozřejmě vyplynulo z našeho kapitalistického systému – který je sice chybný, ale je to nejlepší systém, který máme k dispozici.

Příkladem z podnikatelského sektoru, který ukazuje, jak mohou podniky zlepšit své podnikání tím, že se zapojí do autentického úsilí o udržitelnost, je outdoorová značka Patagonia. Přestože se jedná o subjekt zaměřený na zisk, angažuje se v ochraně životního prostředí např. prostřednictvím své daně Země, kdy již od roku 1985 odvádí 1 % svých příjmů na ekologické projekty; nově vytvořeného fondu Home Planet Fund, který by měl fungovat jako „aktivistická odnož“ Patagonie; soustředěním se na používání recyklovaných vláken a ekologické bavlny jako jeden z prvních ve svém oboru již od poloviny devadesátých let – dnes je 85 % syntetických vláken Patagonie recyklováno, čímž společnost deklaruje, že do roku 2025 nebude ve svých výrobcích používat žádnou novou fosilní ropu. Aby prodloužila životnost svých výrobků, zřídila společnost Patagonia největší opravárenský servis v Severní Americe a další otevřela v Amsterdamu. Se stejnou argumentací se značka zapojuje do zpětného výkupu a prodeje svých výrobků na platformě secondhandu.

Zatímco jiné společnosti slibují klimatickou neutralitu prostřednictvím kompenzace CO2 a projektů zalesňování, Patagonia se snaží o snižování emisí v rámci vlastních obchodních aktivit. V tomto ohledu se Patagonia zaměřuje na svou materiálovou výrobu, která představuje více než 87 % emisí skleníkových plynů (GHG).

Dalším zásadním aspektem na cestě k větší udržitelnosti je transparentnost. Patagonia zaujímá transparentní a poctivý přístup: společnost dříve plánovala dosáhnout klimatické neutrality v roce 2025, ale musela tento cíl odložit na rok 2040. I když to lze považovat za krok zpět, její kroky lze podpořit skutečným úsilím, jak bylo uvedeno výše, a také transparentní reakcí, kdy přiznává, že s původně stanoveným cílem mířila na začátku příliš vysoko.

Po přečtení tohoto textu by se člověk mohl ptát, jak si tato společnost vede ekonomicky. Společnost má obrat 1,5 miliardy amerických dolarů a zaměstnává přibližně 3 300 lidí. Zatímco jiné outdoorové společnosti se potácejí nebo rostou mnohem pomaleji, Patagonia se zdá být vůči ekonomickým krizím imunní. Patagonia je ekologicky uvědomělou značkou outdoorových výrobků, a to nejen díky používání recyklovaných tkanin, ale také díky různým programům, které zavedla s cílem snížit svůj dopad na životní prostředí.

Proto se Patagonia jako podnikatelský subjekt skutečně snaží a spojuje svou angažovanost s hlavní činností, místo aby se vykupovala např. prostřednictvím projektů zalesňování. Trh jim dává za pravdu: Patagonia je v současné době jednou z nejsilnějších outdoorových značek, a to již delší dobu. Je to jiný, zodpovědný způsob, jak dát firmám příklad, aby si uvědomily svou odpovědnost v kapitalistickém systému.

Poté, co jsme se seznámili s úspěšným příběhem udržitelnosti, přejděme k tiskařskému průmyslu a důležitému rámci udržitelnosti, Agendě 2030 a jejím cílům udržitelného rozvoje.

Cíle udržitelného rozvoje – kompas pro udržitelnou činnost v polygrafii?

Jedním ze způsobů, jak uspořádat své aktivity tak, aby byly udržitelnější, je zohlednit Cíle udržitelného rozvoje (SDGs). V roce 2015 mezinárodní společenství rozhodlo o Agendě 2030 a jejích Cílech udržitelného rozvoje (SDGs) – které jsou plánem pro lidi, planetu a prosperitu do roku 2030 a zároveň symbolem cílů, které si lidé na celém světě kladou pro lepší budoucnost. Obecně lze 17 cílů popsat jako naléhavou výzvu k akci všech zemí – rozvinutých i rozvojových – v rámci globálního partnerství. Uznávají, že ukončení chudoby a dalších deprivací musí jít ruku v ruce se strategiemi, které zlepší zdraví a vzdělání, sníží nerovnost a podpoří hospodářský růst – to vše při současném boji proti změně klimatu a zapojení do ochrany našich oceánů a lesů. Princip této agendy vzájemně propojených cílů vychází z poznání, že skutečnou udržitelnost lze realizovat pouze tehdy, pokud jsou ekonomické, sociální i environmentální problémy považovány za stejně důležité a pokud jsou v tomto procesu zastoupeni všichni hlavní aktéři, tedy vlády, občanská společnost, podnikatelský sektor i veřejnost.

Pojďme si tedy přiblížit, jak lze cíle udržitelného rozvoje propojit s tiskárenským byznysem. Za tímto účelem se tento blog zaměří na cíl udržitelného rozvoje č. 12 týkající se odpovědné spotřeby a výroby a jeho dílčí cíle, neboť tento cíl udržitelného rozvoje je pro podnikatelskou komunitu jedním z nejdůležitějších cílů udržitelného rozvoje, ne-li tím nejdůležitějším. Uznává se, že zásadní změny ve způsobu, jakým společnosti vyrábějí a spotřebovávají, jsou klíčové pro dosažení globálního udržitelného rozvoje.

SDG 12: Odpovědná spotřeba a výroba

Téma odpovědné spotřeby a výroby nabývá v našem každodenním životě na významu. V dnešním globalizovaném světě lidé kupují různé spotřební zboží, které bylo částečně nebo zcela vyrobeno v různých zemích světa. Vedle významu hospodářského pokroku a prosperity slouží spotřeba různého spotřebního zboží lidským potřebám v oblasti potravin, bydlení, mobility a zábavy a umožňuje nám vést individualizovaný životní styl. Spotřeba a výroba tak umožnily rozkvět společností a ekonomik. Naše převládající vzorce spotřeby a výroby však znamenají obrovskou spotřebu energie a přírodních zdrojů a mají skutečné dlouhodobé dopady na lidi a životní prostředí. Účinné využívání zdrojů a udržitelnost by proto měly být normativní praxí pro ekonomickou stránku výroby i spotřebitelský životní styl. Aby se naše vzorce výroby a spotřeby staly odpovědnějšími, je třeba se řídit myšlenkou životního cyklu. Výrobky je třeba posuzovat od „kolébky po hrob“, přičemž je třeba (lépe) zohlednit odpovědnost za každou fázi životního cyklu výrobku, jako je těžba zdrojů, výroba, distribuce, používání, likvidace odpadu a opětovné použití.

Cíl udržitelného rozvoje č. 12 se skládá z dalších 11 cílů a 13 ukazatelů, které byly většinou vypracovány pro vládní kontext, ale lze je použít i v podnikatelské praxi. V následující tabulce jsou uvedeny dílčí cíle a ukazatele, které lze uplatnit i v kontextu polygrafického průmyslu.

Tabulka 1: Cíl udržitelného rozvoje 12: vybrané dílčí cíle a ukazatele

Zdroj: SDG Tracker(https://sdg-tracker.org/sustainable-consumption-production)

Jeden z dílčích cílů je pro polygrafický průmysl obzvláště vhodný, a proto si přiblížíme dílčí cíl 12.4, který se týká odpovědného nakládání s chemickými látkami a odpady. Na tomto pozadí je třeba konstatovat, že některé tradiční tiskové metody používají agresivní chemické látky, jako jsou bělidla a formaldehyd, které mohou být škodlivé pro životní prostředí a osoby, které s nimi pracují. Vzhledem k celosvětovým problémům s vodou, především s jejím nedostatkem a znečištěním, lze mít za to, že polygrafické podnikání má potenciálně značný vliv na celkovou globální dostupnost a kvalitu vody. Zejména tradiční tiskové metody mají enormní spotřebu vody a také vysoké vypouštění odpadních vod v procesu tisku. Chemické látky v odpadních vodách mohou ovlivnit místní ekosystém nebo lidi, kteří vodu používají k rybolovu, mytí nebo dokonce k pití. V této souvislosti je třeba také zmínit, že textilní a oděvní průmysl je zodpovědný za přibližně 20 % celosvětové průmyslové spotřeby vody, a právě na něj je napojen i průmysl tiskařský.

V této souvislosti lze stručně zmínit souvislost s dalšími cíli udržitelného rozvoje, konkrétně s cílem 6 o vodě a hygieně a částečně s cílem 14 o životě pod vodou. Tuto souvislost lze zvláště zdůraznit, protože některé tradiční metody potisku textilu často zahrnují používání chemických látek, které mohou být škodlivé pro kvalitu vody i mořské živočichy, pokud se dostanou do vodních zdrojů. Podrobnější přehled dílčích cílů a ukazatelů pro tyto dva cíle naleznete zde a zde. Vzhledem k tomu, že se tyto agresivní chemické látky mohou při nesprávné likvidaci dostat do řek nebo jiných vodních zdrojů, mohou dokonce poškodit rostliny a živočichy a potenciálně se dostat do potravinového řetězce a také poškodit provozovatele, pokud se s nimi nezachází opatrně. Jak již bylo řečeno, tyto dopady mohou souviset i s cílem udržitelného rozvoje č. 3 týkajícím se dobrého zdraví a pohody.

V porovnání s těmito možnými dopady tiskařského podnikání na životní prostředí představuje digitální tisk na textil udržitelnější metodu tisku. Na rozdíl od tradičních metod tisku nevyžaduje digitální tisk na textil nadměrné množství vody, např. na čištění sít a dalších zařízení. Digitální tisk na textil navíc používá barvy na vodní bázi, které neobsahují agresivní škodlivé chemikálie, což z něj činí bezpečnější a ekologičtější variantu. Pokud se tedy zaměříme na chemické látky a odpad, jak je uvedeno v dílčím cíli 12.4, je digitální tisk na textil ve srovnání s tradičními metodami tisku udržitelnější variantou. Přijetím udržitelnějších metod tisku může tiskařský průmysl přispět k dosažení cíle 12 udržitelného rozvoje a také pomoci snížit dopad textilního průmyslu na životní prostředí.

Důležité je, aby byl uznán jiný pohled na cíle udržitelného rozvoje a jejich souvislost se soukromým sektorem obecně. Rámec cílů udržitelného rozvoje byl světovým společenstvím promyšleně zvažován a stojí za aktuálními a významnými záležitostmi. Jinými slovy, těchto 17 cílů bylo vybráno s rozumem. To nás přivádí k někdy opomíjené skutečnosti: kromě vlivu podniků na životní prostředí může životní prostředí ovlivňovat i podniky. Jedná se o tzv. vztah inside-out a outside-in. S pokračující změnou klimatu se očekává, že dopady na životní prostředí budou stále více zahrnovat a podniky se budou muset přizpůsobit a stát se odolnými vůči environmentálním rizikům.

V této souvislosti se věnujme tématu vody trochu hlouběji. Můžeme si položit otázku: Co je pro podnikatelský sektor in, když uvažuje o vlastním vztahu k vodě, např. o spotřebě vody a jejím znečištění? Odpověď zní, že existují rizika spojená s vodou, která mohou ovlivnit podnikatelský sektor – například nedostatek vody a případný práh spotřeby vody, stejně jako zvýšená pravděpodobnost povodní v důsledku změny klimatu. Je zřejmé, že tato rizika lze považovat za rizika s velkým dopadem na průmyslovou výrobu – mimo jiné. Na tomto příkladu má být demonstrováno, že ochrana životního prostředí a ekonomické zájmy nemusí být nutně protichůdné. Ekologicky uvědomělé chování spíše podporuje environmentální souvislosti, v nichž bude zajištěna vlastní další existence. Jedním ze způsobů, jak najít kompas pro takové jednání, je Agenda 2030 a její cíle udržitelného rozvoje. Cíle udržitelného rozvoje tedy nejsou jen výzvou k akci, ale představují také nástroje pro činnost směřující k větší udržitelnosti, z níž bude mít nakonec prospěch i samotný podnikatelský sektor.