Clare Taylorová se s vámi podělí o drobné změny a návrhy, kterými mohou podniky zlepšit svůj dopad na životní prostředí. Patří mezi ně zlepšení účinnosti zdrojů a energie, spolupráce s dodavatelskými řetězci, prevence znečištění a další.

V sedmdesátých letech bylo mantrou životního prostředí „mysli globálně, jednej lokálně“. Problémy byly obrovské a globální a ti, kteří přijímali opatření, prostě neměli dost sil na to, aby je řešili.

Bylo to ještě před Brundtlandovou zprávou z roku 1987 s dnes dobře známou definicí udržitelného rozvoje a dlouho před summitem Země v Riu v roce 1992, na kterém byla založena Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC), byla dohodnuta Úmluva o změně klimatu a Úmluva o biologické rozmanitosti a vznikla Deklarace z Ria o životním prostředí a rozvoji, Agenda 21 (předchůdce cílů udržitelného rozvoje OSN) a Zásady pro lesy.

Nyní se mnohé změnilo: pravidelná setkání světových vlád, dlouhodobé strategie udržitelnosti a mnohem více právních předpisů, často zdánlivě zatěžujících, ale nezbytných pro ochranu nás a planety. Mnozí čtenáři jsou příliš mladí na to, aby si pamatovali katastrofy, jako byl Love Canal, obytná oblast v USA, kde zemřely tisíce lidí, trpěli vrozenými vadami nebo vážně onemocněli, dokud se v roce 1978 konečně nezjistilo, že ze skládky unikaly toxické chemikálie, nebo Bhópál, kde opět zahynuly tisíce lidí, tentokrát v důsledku úniku toxického plynu z továrny na pesticidy Union Carbide v roce 1984. Okolní půda a voda byly znečištěny a flóra a fauna zahynuly. Oběma událostem bylo možné předejít díky dnešním právním předpisům v oblasti životního prostředí a bezpečnosti a požadavkům na řízení pracovišť.

Od té doby jsme urazili dlouhou cestu, ale ne dostatečně, a tak se při pohledu na titulky novin cítíme bezmocní a přemýšlíme, jaký svět čeká naše děti a jejich děti. Díky moderním komunikačním prostředkům můžeme v reálném čase sledovat chaos způsobený znečištěním a změnou klimatu a můžeme se dívat na dokumentární filmy, které podrobně popisují devastaci přírody a druhů, na nichž závisí naše existence. Problémy jsou stále velmi velké a my všichni jsme stále velmi malí. Koncept „mysli globálně, jednej lokálně“ je stále aktuální.

Jednoduché akce mohou přinést velkou změnu

Proti pocitu bezmoci je třeba jednat, a to je právě ten moment, kdy se uplatní heslo „mysli globálně, jednej lokálně“. Podnik může udělat mnoho interně: zavést programy pro efektivní využívání zdrojů a energie, využívat obnovitelné zdroje energie, předcházet znečištění a spolupracovat s dodavatelskými řetězci. Kromě toho, že děláte, co můžete, v rámci svého podniku, je však někdy dobré udělat něco, k čemu se může připojit každý.

Když se podíváte na celosvětový problém a uděláte, co můžete, na místní úrovni, nejenže to něco změní, ale také to zvedne náladu; pokud se k tomu přidají i ostatní, vlnový efekt se zvětšuje a dopad roste. Taková akce pomáhá zapojit zaměstnance a navázat kontakty v komunitě. Pokud je to možné, umožněte zaměstnancům, aby se každý měsíc věnovali dobrovolnictví, byť jen na krátkou dobu, a zajistěte tak kontinuitu v rámci dobrovolnických programů.

To samozřejmě není vždy možné, ale i tak můžete zaměstnance a místní skupiny podpořit jiným způsobem. Mezi ně může patřit sponzorství, třeba nákupem vybavení, nebo nabídka využití vašich kanceláří mimo pracovní dobu jako místa, kde se mohou scházet místní dobrovolníci, třeba jako střediska klimatických zdrojů, nebo kde se mohou školit občanští vědci a scházet se k porovnávání informací, nebo prostě jako prostor, kde lze uskladnit vybavení pro sběr odpadků a kde si lidé mohou dát teplý nebo studený nápoj, když skončí.

Nejlepší efekt má nalezení něčeho, co zlepší situaci v místě, kde se nacházíte, a zároveň řeší globální problém, který je důležitý pro zaměstnance a další zúčastněné strany. To, co bude fungovat, se samozřejmě bude lišit podle místa, kde se nacházíte, podle toho, co se již děje, a podle místních orgánů. Spolupráce s místními úřady na podpoře jejich práce zvyšuje přínos a buduje vazby. Zde uvádíme několik příkladů jen jako námět k zamyšlení, do kterých se mohou zapojit i dobrovolníci z řad zaměstnanců nebo místních škol.

Několik nápadů

Pokud vám obzvláště záleží na biologické rozmanitosti nebo úbytku opylovačů, je možné vysadit rostliny pro opylovače i na malých plochách, nebo ještě lépe propojit je s jinými rostlinami a vytvořit tak v lokalitě stezku pro opylovače, která bude tvořena „odrazovými můstky“ a rozšíří potravní oblasti. Výsadba a péče o stromy také pomůže snížit některé dopady klimatických změn – péče o stromy, dokud se neujmou, je zásadní, protože v opačném případě mnohé z nich během prvních několika let zanikají.

Pokud je znečištění ovzduší problémem, mohou existovat možnosti výsadby a péče o zelené štíty – živé ploty nebo zelené stěny, které pohlcují emise z dopravy.

Ruční zařízení pro měření obsahu fosfátů ve vzorcích vody. Obrázek: Clare Taylor.

 

Pokud je znečištění řek a moří místním problémem, pomáhá organizování pravidelných sběrů odpadků. Chcete-li udělat více, pokud se nacházíte v oblasti, kde je problémem znečištění vody a nedostatečný dohled, mohou existovat místní občanské vědecké monitorovací aktivity, ke kterým by se dalo připojit, například odebírání vzorků vody a měření obsahu chemických látek nebo počítání larev mouchy říční. Užitečný je také vizuální monitoring výpustí a obnovovací práce, například výsadba rákosin.

Spolupráce s místními skupinami umožňuje propojení a podávání zpráv v rámci celého povodí s cílem identifikovat zdroje znečištění a kvantifikovat přínosy zásahů.

Podpora dobrovolnictví zaměstnanců je součástí sociálního prvku udržitelnosti, zejména pokud zahrnuje fyzickou aktivitu v zeleni, protože je známo, že zlepšuje pohodu.

Je také užitečné šířit informace: mluvte o tom, co děláte, jak jste začali, jak to funguje. Inspirujte ostatní k tomu, aby dělali totéž – a vytvořte vlny, díky nimž se „místní“ spojí a stanou se „globálními“.