Proč potřebujeme hospodařit s globálními vodními zdroji? Podle environmentální vědkyně Dr. Debbie Chapmanové na tom závisí naše zdraví a blahobyt – a návratnost je obrovská.
Dr. Chapman zde vysvětluje význam řízení vodních zdrojů v celosvětovém měřítku.
Voda je jednou ze základních životních potřeb. Vždy slyšíme o tom, kolik vody bychom měli denně vypít, ale neslyšíme příliš o množství vody, kterou plýtváme, o jejím nedostatku nebo o tom, jak můžeme její spotřebu snížit.
Zde je překvapivý údaj. Pouze 1 % světových zásob sladké vody je snadno dostupné. A co hůř, není rovnoměrně rozmístěna po celém světě a je náchylná ke kontaminaci lidskou činností. Ještě znepokojivější je, že dlouholetá představa, že sladká voda je obnovitelný zdroj, je nyní ohrožena neustálým zhoršováním kvality vody, což vede k degradaci vodních ekosystémů, na nichž závisí lidské zdraví, živobytí a rozvoj.
Nedostatek sladké vody a zhoršování její kvality patří k nejnaléhavějším environmentálním výzvám tohoto století. Podle UN Water, meziagenturního koordinačního mechanismu OSN pro všechny otázky sladké vody a hygieny, bude Země do roku 2030 čelit 40 % nedostatku vody, pokud se výrazně nezlepší hospodaření s ní.
Životní prostředí OSN a její Globální systém monitorování životního prostředí pro vodu (GEMS/Water) hrají prostřednictvím svých partnerů a pracovního programu důležitou roli při pomoci rozvojovým zemím při plnění cíle udržitelného rozvoje OSN v oblasti vody (SDG 6). Hlavním cílem systému GEMS/Water je podporovat monitorování a zajistit kompatibilitu a srovnatelnost údajů o kvalitě vody pro použití v národních, regionálních a globálních hodnoceních.
Společnost ISOfocus měla nedávno možnost hovořit s vědkyní v oblasti životního prostředí Dr. Debbie Chapmanovou, která je se společností GEMS/Water spojena již více než 30 let a je známá po celém světě díky své roli při podpoře monitorování a hodnocení kvality vody.
Dr. Chapman založil a je ředitelem Centra OSN pro životní prostředí GEMS/Water Capacity Development Centre na University College Cork v Irsku, které poskytuje odborné poradenství a školení v oblasti monitorování a hodnocení kvality vody po celém světě.
V tomto rozhovoru pro ISOfocus Dr. Chapman popisuje největší globální problémy s vodou, kterým dnes svět čelí, a vysvětluje praktické způsoby, jak mohou normy ISO přispět k zajištění udržitelného využívání zdrojů.
ISOfocus: Jaké jsou podle vás největší globální problémy v oblasti vody?
Dr. Debbie Chapmanová: Chapmanová: Jako environmentální vědec se zajímám o to, aby vodní prostředí mohlo nyní i v budoucnu poskytovat služby, na kterých je lidská populace závislá, a zároveň zachovat samotný vodní ekosystém.
Mezi služby, na které spoléháme, patří pitná voda, asimilace odpadních vod, rybolov pro potraviny, voda a živiny pro zemědělství a rekreace. Mnohé z těchto služeb jsou závislé na zdravém vodním ekosystému, což se často přehlíží.
Všechny živé organismy, včetně nás, potřebují vodu jako základní složku svých buněk a tkání. Nejenže potřebujeme dostatečné množství vody, abychom tyto buňky a tkáně udrželi hydratované, ale je nezbytné, aby voda nebyla kontaminována látkami, které mohou být toxické, jako jsou kovy nebo tisíce dalších organických a anorganických chemických látek, které se dostávají do vodního prostředí.
Kontaminace vody, a to i v nízké míře, může mít na vodní organismy nepatrné účinky, které vedou ke změnám druhů a hustoty populací, což v konečném důsledku znamená, že přírodní ekosystém není vyvážený a zdravý. A nezdravý ekosystém nepodporuje služby, které potřebujeme.
Největší globální výzvou v oblasti vody je tedy podle mého názoru zajistit, aby omezené množství sladké vody, které máme na Zemi, bylo kvalitní, tj. takové, které zajistí nejen potřeby rostoucí lidské populace, ale také potřeby vodních ekosystémů.
Zajištění dostatečného množství vody nezajistí udržitelnou budoucnost, pokud tato voda nebude mít také odpovídající kvalitu. Monitorování kvality vody je nezbytné ke zjištění, zda kvalita splňuje požadavky na konkrétní využití, nebo zda se zhoršuje či zlepšuje.
Bez informací získaných z programů monitorování kvality vody nelze s vodními zdroji náležitě hospodařit. Program OSN pro životní prostředí GEMS/Water podporuje monitorování kvality vody již více než čtyři desetiletí s cílem sdílet údaje pro hodnocení, řízení a rozvoj politiky.
Tato činnost nyní dostala nový impuls v souvislosti se zavedením ukazatele cíle udržitelného rozvoje pro kvalitu okolní vody, ukazatele 6.3.2. Tento ukazatel vychází z výsledků monitorování řek, jezer a podzemních vod v jednotlivých zemích.
Jak mohou normy ISO pomoci překonat tyto problémy?
Sledování kvality vody závisí na používání technických metod a dobře vedených laboratořích. Sdílení údajů o kvalitě vody v různých regionech a na celosvětové úrovni vyžaduje, aby byly údaje srovnatelné. Jedním ze způsobů, jak zajistit, aby údaje o kvalitě vody z mnoha laboratoří v různých zemích byly srovnatelné, je podpořit laboratoře, které sdílejí údaje, aby používaly standardizované metody, které byly dobře vyzkoušeny a otestovány.
Metody uvedené v normách ISO jsou uznávané a uznávané na celém světě a poskytují mechanismus, který zajišťuje srovnatelnost údajů z různých zemí. Existuje široká škála norem pro monitorování kvality vody, od terénních technik až po laboratorní testy, takže každý aspekt monitorovacího programu lze standardizovat a porovnávat, a to i v případě monitorování v celosvětovém měřítku.
V čem může být nedávné úsilí ISO v oblasti hygieny přínosem?
Ke zhoršování kvality vody na celém světě přispívá především nedostatečně řízená kanalizace. Poskytnutí pokynů a norem pro účinné řízení kanalizačních systémů zajistí, že se sníží znečištění vodních ekosystémů odpadními vodami a zlepší se kvalita vody ve vodách, do nichž jsou odpadní vody přiváděny.
Kdybyste se mohl podívat do budoucnosti, jak si povedeme v roce 2030, pokud jde o dosažení cíle 6 udržitelného rozvoje v oblasti udržitelného hospodaření s vodou? Co je třeba ještě udělat?
Bohužel rok 2030 tu bude příliš brzy! Přestože vidíme, že se na celém světě s nadšením zapojují do plnění nového cíle udržitelného rozvoje v oblasti vody, mnoho zemí začíná s řízením zdrojů znečištění a sledováním dopadu těchto zdrojů na kvalitu vody na nízké úrovni.
Povědomí o potřebě zachovat kvalitu vody, zejména z důvodu ochrany lidského zdraví, roste; jádrem problému je přesvědčit tvůrce politik a správce zdrojů o významu monitorování kvality vodních útvarů a vodních ekosystémů.
Pro země, které v současné době provádějí jen velmi málo monitorovacích činností nebo nemají žádný program monitorování v celostátním měřítku, bude obtížné zavést program a shromáždit dostatečné množství údajů, aby bylo možné řídit strategie pro zlepšení kvality vody do roku 2030. Vzdělávání, školení a zvyšování povědomí na všech úrovních, od komunit až po tvůrce politik, budou hrát důležitou roli při dosahování pokroku v plnění cíle udržitelného rozvoje č. 6 a ukazatele 6.3.2.