Jaký je rozdíl mezi etiketami a obaly, pokud jde o úzký kotoučový tisk?

Nessan Cleary sdílí informace o tom, že označování bylo vždy odlišné od balení, ale hranice mezi nimi se stále více stírají.

Jedním z nejpřekvapivějších aspektů nedávných veletrhů Fespa je počet etiketovacích lisů, které se začaly objevovat. Částečně je to proto, že mnoho prodejců prodávajících velkoformátová zařízení slouží také etiketovacímu průmyslu, a částečně proto, že mnoho poskytovatelů tiskových služeb považuje etiketování za životaschopnou cestu k diverzifikaci svého podnikání. První generace digitálních etiketovacích strojů byly úzkoformátové stroje, které měly za cíl nabídnout zpracovatelům etiket možnost tisku krátkých sérií. Mnohá z nejnovějších digitálních etiketovacích řešení však jdou nad tento rámec a nyní se zaměřují i na trh s obaly v krátkém nákladu.

Pokud jde o úzký kotoučový tisk, hlavní rozdíl mezi etiketami a obaly jako aplikacemi spočívá v šířce tisku. První inkoustové stroje kopírovaly šířku 240 mm starších flexotiskových strojů na etikety. Dnes má však většina digitálních etiketovacích strojů šířku kolem 340 mm a začínáme se setkávat i se stroji širšími, 440mm a dokonce 510mm. To umožňuje vyšší produktivitu, protože lze umístit více etiketových drah vedle sebe. Důležitější však je, že čím širší je lis, tím více obalových aplikací zvládne.

Nejčastěji se jedná o sáčky, které lze použít pro širokou škálu aplikací, od občerstvení a krmiva pro domácí zvířata až po náplně do dávkovačů tekutého mýdla. Sáčky jsou obecně považovány za cenově výhodnou formu balení tekutých předmětů, jako jsou polévky, ale i jiných potravin, například rýže k ohřevu v mikrovlnné troubě, a lze je použít i pro pevné předměty, jako jsou inkoustové kazety do domácích tiskáren. Pandemie prokázala životaschopnost digitálně tištěných sáčků, protože umožňuje značkám rychle měnit výrobu podle toho, jak se mění požadavky spotřebitelů.

Většina sáčků bývá poměrně malá, obvykle o velikosti balíčku křupek, takže štítkovací stroj s šířkou tisku 330 mm až 350 mm je pro mnoho těchto aplikací dostatečně široký a určitě je dobrým výchozím bodem.

Existuje řada technologických změn, které pronikají do etiketovacích strojů a které budou přínosem i pro obaly. Nejzřetelnější z nich je očekávaný přechod od inkoustů vytvrzovaných UV zářením k inkoustům na vodní bázi. To bude přínosem pro potravinářské obaly, protože u UV inkoustů existuje riziko, že některé chemické látky, především z použitých fotoiniciátorů, budou migrovat přes obal do potravin uvnitř. Mnoho etiketovacích strojů nabízí sady UV inkoustů s nízkou migrací, které tomuto riziku čelí, ale inkousty na vodní bázi by toto riziko eliminovaly. Několik dodavatelů naznačilo vývoj etiketovacích lisů s inkousty na vodní bázi, ale zatím jsme neviděli mnoho takových lisů, které by byly skutečně k dispozici. Stojí za zmínku, že to bude také hnací silou vývoje pryskyřičných nebo latexových inkoustů pro trh velkoformátových tiskáren.

Rychlost tisku úzkoformátových digitálních tiskových strojů se zlepšila, ale stále je mnohem pomalejší než u ekvivalentních flexotiskových strojů. Přechod na širší šířky tedy může pomoci zvýšit celkovou produktivitu také tím, že se vedle sebe uloží více etiketových pásů, a také otevře ziskovější obalové aplikace. Přesto se průměrná rychlost tisku pohybuje kolem 70mpm, i když některá digitální zařízení mohou dosáhnout 100mpm. Mnoho flexotiskových zařízení však může pracovat rychlostí přes 200mpm.

Dalším problémem je rozlišení tisku, protože většina digitálních štítkovačů tiskne v rozlišení 600 dpi. Nicméně se již začala objevovat nová generace tiskáren s rozlišením 1200 dpi, a to je zjevně směr, kterým se štítkařský průmysl ubírá. Digitálních etiketovacích strojů je příliš mnoho na to, abychom je zde všechny vyjmenovali, ale jako příklad lze uvést společnost Durst, která vyrábí řadu průmyslových etiketovacích strojů Tau, mezi něž patří špičkový stroj Tau RSCi. Ty používají tiskové hlavy Fujifilm Samba a dokáží tisknout v rozlišení 1200 dpi při 100 milimetrech za minutu. Standardní model má tiskovou šířku 330 mm, ale je k dispozici také v šířkách 420 mm a 510 mm. Základní konfigurace používá inkousty CMYK, ale k dispozici jsou také možnosti přidání oranžové, fialové, zelené a bílé barvy, které jsou užitečné zejména pro obaly, protože značky dávají přednost širšímu barevnému gamutu pro zvýraznění obrázků svých produktů.

Inkoustový tisk je sice dominantní digitální technologií, ale existují i alternativy. Společnost HP Indigo prodává stroj 200K, který umožňuje tisknout na média o šířce až 762 mm a překlenuje tak mezeru mezi etiketami a obaly. Používá spíše tekutý toner než inkoustový tisk a tiskne jak na flexibilní fólie, jako jsou PET, BOPP a PETG, tak na PE etikety.

Na druhém konci stupnice předvedla společnost Oki tisk na prázdné sáčky na své tiskárně Pro 9542 se suchým tonerem. Ta byla původně navržena jako cenově dostupná kancelářská kopírka, ale ukázalo se, že je docela dobře přizpůsobitelná pro řadu komerčních tiskových aplikací. Stejně jako u většiny tonerových tiskáren není nijak zvlášť náročná na podklady, i když byste si měli materiály, které chcete použít, předem vyzkoušet, protože některé mohou být citlivé na teplo z tavné jednotky. Tiskárna netiskne na plnou spadávku, ale obsahuje bílý tisk a k dispozici je přiměřená škála prázdných sáčků.

Dalším běžným trendem je více hybridních tiskových strojů, které kombinují digitální a flexotiskovou techniku, zejména u širších etiketovacích strojů. Často se digitální tisk používá k zajištění základních barev CMYK a flexotiskárny pak přidávají speciální efekty, jako je například fólie. Společnost Bobst proto vyvinula hybridní etiketovací stroj Digital Master, který pro barvy používá inkoustový tisk, přičemž zákazníci si mohou určit, které flexotiskárny chtějí pro speciální efekty a některé konverze. Tento stroj je k dispozici v šířkách 330 mm a 510 mm.

Kromě tiskáren je třeba počítat také se stroji na zpracování. Existuje řada zařízení pro konverzi etiket, která nabízejí přístup „vše v jednom“ s řadou různých konverzních procesů. Pokud však jde o obaly, budete pravděpodobně potřebovat speciální konvertorovací linku pro každý typ obalu.

Nejběžnější obalovou aplikací pro lisy na etikety je výroba sáčků, která zahrnuje několik kroků. Po vytištění grafiky na základní vrstvu je dalším krokem laminování další vrstvy, které se v jednotlivých aplikacích liší. Obvykle tyto vrstvy přidávají specifické funkce, například přidávají inhibici kyslíku pro zachování trvanlivosti potravin. Poté následuje řezání, kterým se jednotlivé sáčky oddělí od role. Poté se sáček vytvaruje, materiál se přeloží tak, aby se vytvořily dvě strany, a tyto strany se následně zataví. Odtud může být prázdný sáček odeslán na plnicí linku, kde se naplní a přidá se uzávěr. To může zahrnovat přidání podstavce, aby sáček stál, nebo výlevky pro snadné vylévání.

Závěrem lze říci, že investice do lisu na etikety není jednoduchá záležitost. Kromě lisu budete potřebovat také software pro návrh a zpracování a dokončovací linku. Potenciální přínosy jsou však obrovské, zejména pokud vezmete v úvahu trh s obaly a etiketami, takže má určitě smysl zvážit tuto možnost diverzifikace a zajištění budoucnosti podniku.

Chcete-li se seznámit s nejnovějším obsahem, který pokrývá širokou škálu odvětví včetně tisku etiket a obalů, přihlaste se k odběru bezplatného měsíčního zpravodaje FESPA World, který je k dispozici v angličtině, španělštině a němčině.